Podvrtnutím „kotníku“ rozumíme především poranění hlezenníhokloubu, méně často kloubů přednoží (Chopartův a Lisfrankův kloub).
Rozdělení
Je nutné rozlišit "podvrtnutý kotník" a zřejmépoškození vazů. Všechny typy podvrtnutí způsobují více nebo méně vážnápoškození vazů tím, že dojde k vytržení vazivově-elastické tkáně z pouzdra avzniku krevního výronu nebo otoku.
Obecně se dají podvrtnutí kotníku rozdělit na ty, u kterýchje pozorován otok, lokální bolestivost a natažení vazivového aparátu, dále naty, u kterých dojde k částečnému poškození vazivového aparátu - většinouspojeno s krevními výrony, ale bez nestability a následně na ty, u kterýchdojde k poškození vazivového aparátu- kompletní roztržení a k vznikunestability.
Někdy tato poranění, úplně nebo částečně zhojená, zanechávajínásledky. Ty se nejčastěji projevují mírnou kloubní nestabilitou a sklonem kopakujícím se podvrtnutím, méně často kompletní nestabilitou, chronickýmiotoky, bolestí a následně odhaleným poškozením chrupavky uvnitř kloubu.
Příznaky
Poranění se projeví náhlou bolestí, různě rychle se tvořícímotokem, v závažnějších případech i krevním výronem. Postižený je schopen jen omezenézátěže poraněného kloubu.
Diagnóza
Při odborném vyšetření je po posouzení klinického nálezu -rozsahu pohybu, event. příznaků nestability, kloubní náplně a zhodnoceníúrazového mechanizmu v závažnějších případech vždy provedeno rentgenovévyšetření k vyloučení zlomeniny v oblasti kotníků či poškození kostí nártu.
Léčba
Vyloučí-li se zlomenina, další postup záleží na zhodnocenírozsahu vazivového poranění. Kompletní vazivové poranění je méně časté, vakutním stadiu odhalitelné zpravidla jen speciálními projekcemi rentgenovéhovyšetření a vyžaduje operační léčbu.
U krevních výronů a zjištění větší energie úrazovéhomechanizmu předpokládáme částečné poškození vazivového aparátu a zpravidlapacienta ošetříme rigidní fixací dlahou k zajištění klidu a umožnění ledování.V závažnějších případech po sejití otoku vybavíme pacienta chodící rigidnífixací s podpatkem, fixací polopevnou (některé plastové materiály), případněspeciální ortézou na principu vakuové dlahy či s postranní pelotou. V ménězávažných případech vystačíme s lokálním ledováním, elevací a šetřenímkončetiny a elastickým stahem či zvolením vhodné ortézy.
Pro úspěch zvolené léčby má velký význam dodržení dostatečnědlouhého období klidového režimu, ledování, případně užívání antirevmatik kdosažení co nejdřívějšího sejití otoku a zajištění normálního prokrvení,které je pro zdárné hojení základní podmínkou. Velkou výhodou je možnost brzkéa intenzivní odborné rehabilitace využívající jak měkkých technik, takspeciálních fyzikálních procedur (lymfodrenáž, elektroléčba, ultrazvuk, laser,…).
